Všechny prvky na stránce se umisťují do pomyslního obdélníka, zvaného zrcadlo. Rozměry zrcadla jsou odvozeny od formátu papíru, na němž bude publikace vytištěna. Formáty papíru jsou normalizovány a jsou na ně obvykle zařízeny tiskové stroje.

Kompozice stránky obsahuje obvykle textové tělo složené z jednotlivých odstavců, záhlaví a patu. Do záhlaví se často vkládají informace, které mají pomoci čtenáři  orientovat se v textu — názvy nebo čísla kapitol a podkapitol, čísla stránek, případně název článku a autora (např. ve sbornících příspěvků). V patě stránky se tyto informace mohou také vyskytnout, ale v daleko menším rozsahu. Folio (číslo stránky, paginace) lze umístit do středu paty, na okraj záhlaví či paty, za vnější okraj textu apod.

Podle umístění v knize můžeme rozpoznávat stránky pravé (s lichými čísly) a stránky levé (se sudými čísly). Při kompozici stránek oboustranného dokumentu bychom se vždy měli řídit vzhledem celé dvoustrany (levé + pravé stránky). Kvalitní program by měl být schopen jednoduše zobrazovat dvoustrany, případně ještě složitější stránkové sestavy.

Text stránky může být sázen do jednoho sloupce (přes celou šířku zrcadla) nebo do více sloupců oddělených prázdným místem nebo linkou. Někdy lze konstruovat i složitější rozmístění — například jeden sloupec poněkud užší, než je zrcadlo, a do zvětšeného okraje umístit nadpisy, případně jiné poznámky, malé ilustrace, tabulky apod.

Kromě vlastního textu může být na stránce umístěny i další prvky — ilustrace, tabulky, vzorce apod. Všechny uvedené prvky by měly mít v celé publikaci jednotný ráz (např. umístění, číslování, ...) a měly by tvořit s textem vyrovnaný celek. Včlenění netextového prvku do textu by však nemělo být řešeno násilným textovým obtékáním, které často z prostorových důvodů vede k vážným poruchám sazby odstavců.